e-shop Žít s přírodou | Rajské zahrady | užovka červená | nejlevnější doményDobré bydlení | Plants For A Future
 
 

 
 
 
 
 

Štěpánka Saadouni: České záhady - Naše Akta X

     Za záhadami a tajemnými místy nemusíte chodit daleko. V našich luzích a hájích najdete překvapivě mnoho podivuhodných jevů a bytostí. V nejednom hradě straší a v nejednom městě kolují zvláštní legendy. Především v našich dějinách lze najít množství podivností a záhad.
   Autorka vybírá z českých záhad nejrůznější zajímavosti od poltergeistů přes upíry až po kontakty s mimozemšťany. Nezapomíná ani na tajemný původ Boženy Němcové či na největší rukopisnou knihu světa, českou Ďáblovu bibli. Poodhrňte tedy závoj tajemna a nechte se unášet našimi Akty X.

 

 1. vydáni, 11.2017, 200 stran, vázaná, 140 x 210 cm, doporučená cena 252 Kč
ISBN 978-80-906481-6-6

Profil na Databazeknih.cz
Profil na ČBDB.cz

 

Knihu lze koupit za zvýhodněnou cenu 195 Kč
na e-shopu Žít s přírodou
 

Odkazy na recenze na webu

...

Ukázka z knihy


 

Bratrstvo nezranitelných

Slovo fext znamená pevný nebo tvrdý a přímo se váže i k německému slovu „kugelfest“, tedy kulí nezranitelný. Fexti se objevují v lidových bájích i v seriózních historických pramenech. Jejich těla nepodléhají rozkladu, po smrti vydávají výraznou fialkovou vůni. S příběhy o fextech se setkáváme nejčastěji ve středních a východních Čechách, ale zmínky o těchto záhadných bytostech nacházíme i v kronikách na západní Moravě. Fexti byli hrdiny lidových příběhů, podle pověsti nelze fexta zabít, lze jej ale zastřelit kulí vyrobenou ze skla. Netlející těla fextů byla dokonce lámána na kousky a nošena jako talisman.

Ve sbírkách císaře

Tato víra v tajemnou moc fextů byla silná dokonce ještě v 19. století, kdy svému otci daroval kousek fextova těla i proslulý buditel František Vladislav Hek, jehož životní osudy posloužily spisovateli Aloisi Jiráskovi jako předloha k jeho slavnému románu F. L. Věk. Poslední doložený případ člověka, kterého je možné považovat za fexta, pochází z poměrně nedávné doby, z období 1. světové války, ze Záběhlic u Prahy, kde žil Emanuel Sýkora, zvláštní člověk vykonávající povolání hrobníka. Proslul údajně nadlidskou silou i léčitelskými schopnostmi.
Co se týče nejslavnějšího českého fexta, tak jeho tělo bylo objeveno za doby císaře Rudolfa II., kdy se rozšiřoval zámek v Brandýse nad Labem, deset kilometrů od Prahy. Císař, který miloval vše zajímavé a kuriózní, tehdy zařadil fexta do svých sbírek. V dalších letech jeho tělo zkoumali proslulí učenci své doby, jako například astronomové Tycho de Brahe a Johannes Kepler. O tělo fexta projevil zájem i Angličan Edward Kelly a Rabbi Low, tvůrce Golema. Jaké byly výsledky jejich zkoumání, nevíme.

Nicméně fakt, že takzvaní fexti jsou schopni odolat rozkladu, je nezvratitelný. Po celém světě o tom existují stovky potvrzených záznamů. Můžeme mezi ně například zařadit více než 200 světců, které má na svém seznamu římsko-katolická církev. Tito jedinci, jako známý italský kněz Padre Pio, odolávají zubu času po velká časová období. Údajně mezi fexty měl patřit i hudebník Nicolo Paganini. Jeho život je doslova obestřen legendami.

Jen pro příklad nahlédněme do lidových pověstí, kde se vypráví o fextech a jejich nadpřirozených vlastnostech.

Před dávnými časy v lesích okolo Žehuně řádila banda pytláků, jež nešetřila žádnou zvěř. Byli to především chlapi z rodiny Lišků. O jejich rodině se říkalo, že jsou „fextové“. Když se takové dítě narodilo, mělo dvojitou kůži. Svrchní slupka měla tmavou barvu, kterou porodní báby oloupaly. Jednou se však stalo, že tu slupku u jednoho novorozeného Lišky zapomněly oloupat, a tak se z něj stal fext. Později se zjistilo, že se fextům vyhýbají střely z pušek, a tak se stávají nezranitelní. V noci se v lese vyznali, proto jim vyhovovalo pytlácké řemeslo. Starý fořt, který měl na starost polesí v okolí Žehuně, byl již z pytlácké tlupy Lišků – „fextů“ celý nešťastný. Nevěděl, jak zabránit tomu, aby mu v lesích ubývala zvěř, kterou tu pytláci ve velkém lovili. Nikdy se mu nedařilo dostat se jim na kobylku. Až jistá stařena, bylinářka, poradila starému fořtovi: „Skleněné kule do pušek nabijte a s těmi vystřelte na pytláky – fexty!“ Stalo se, jak baba poradila. Starého Lišku v jedné z přestřelek hajní smrtelně zranili. Pochovali jej pod starým velkým dubem nedaleko kaple sv. Ferdinanda. A to byl konec pytlácké slávy rodiny Lišků – „fextů“.

Touha po nezranitelnosti

Není náhodou, že postava fexta a množství příběhů o nich pochází z doby třicetileté války. Není divu, neboť slovo fext je spojováno též ještě dnes se slovem nezmar. Po čem mohl více toužit člověk v době třicetiletého, téměř nepřetržitého nebezpečí a válek, než po síle a nezranitelnosti? Právě z té doby pochází nejvíc různých babských receptů a pověr, jak si pomocí různých lektvarů a talismanů zachovat sílu a nezranitelnost. Stejně tak právě z doby po třicetileté válce se v barokních kostelech objevuje až hororově vyhlížející postava umučeného Krista na kříži.

Pokud fexti opravdu existovali, je zřejmé proč právě za třicetileté války se vyskytlo nejvíce zpráv o fextech. Neboť právě válka musela na tyto bytosti nejvíce upozornit. Zvěsti o fextech pocházejí z Jihlavy, Voletic, Skutče, Vamberka. Části těla údajných fextů se nacházejí na různých místech. Například v Kostelci u Heřmanova Městce je uchována obrovská ruka patřící fextovi, ve Vejvanovicích je to zase dětská ručička.

Teď jen pár příběhů, které určitým způsobem vychází z reality. Na hřbitově vzdáleném asi 9 kilometrů západně od Jaroměře stával u jedné hrobky kostlivec, který za svého života býval milencem krásné Vely, od níž se nemohl odloučit ani po smrti. V jedné místní pověsti zase kterási žena přinesla do hospody fexta na zádech ale kostlivec se ji nechtěl pustit, musela s ním zpátky do hrobky kde, když dopadl do své rakve, rozpadl se na prach.

Ve Skutči na Chrudimsku zase bydlel v chalupě ras, o kterém říkali, že je to fext. Nicméně měl zvláštní schopnost najít tělo člověka, který se rozhodl sám skoncovat se životem. Dodnes údajně spočívá jeho mrtvola v hrobě ve Skutči časem neporušená. Kuriózní strašidelná bajka z Velké Losenice vypráví o postavě fexta v kostnici na místním hřbitově, mezi jehož končetiny zanášela slepice jednoho místního hospodáře.

Ten jednou z legrace když vybíral vejce, pozval fexta na večeři, ten to vzal vážně a hospodář měl co dělat, aby se před fextem zachránil. Je to jen pověst, ale kostnice s pietně poskládanými ostatky mrtvých do dvou hranolů existuje dodnes.

V Sebranicích u Svitav nedaleko Poličky v místní kostnici stávalo až 16 fextů. Jeden z nich býval za třicetileté války myslivcem. Podle pověsti přemohl sám bez pomoci v sebranické krčmě tlupu švédských žoldnéřů. Místní odvážlivec se chtěl zmocnit palce z pravé ruky fexta, podle pověry přinášející prý štěstí. Ve chvíli, kdy chtěl prst odříznout, mu fext skočil na záda a pevně ho držel. Nešťastník se s příšerným břemenem odebral na faru, kde ho kaplan marně zaklínal. Nakonec mu poradil, aby odešel zpátky do kostnice, kde ho fext pustil. Ke konci 19. století rovněž vyzvedli z místního hřbitova z hrobů tři mužské a dvě ženské mrtvoly. Tělo měli tvrdé, popelavé, vlasy na hlavě a oblečení dost zachovalé. Zajímavé je, že se v tomto případě objevují i fexti ženského pohlaví.

Svatá kněžna Ludmila

Nezranitelnost a nadlidská síla fextů byly většinou doménou mužů. I když to nemusí být pravda. Podle záhadologa Arnošta Vašíčka byla takovým fextem svatá kněžna Ludmila, kterou nechala podle legendy zavraždit snacha Drahomíra. Pozdější malíři zobrazovali kněžnu Ludmilu jako křehkou bytost se svatým výrazem v obličeji, ale podle Vašíčka dochované pozůstatky svědčí o tom, že Ludmila byla ženská jako „hrom do police.“ Vysoká, statná, na svou dobu se dožila vysokého věku. Podle zbytků lebky byla i mimořádně ošklivá. Čelní kost měla ztluštělou, stejně masivní měla zřejmě i dolní čelist. Jestli byla svatá Ludmila fext, vysvětluje to podle Vašíčka i způsob, jakým byla zavražděna. Ten, kdo si její smrt objednal, věděl, že probodnout kněžnu ze zálohy nemá smysl a tak ji nechal dvěma najatými vrahy uškrtit.

Ve Vamberku na radniční věži kdysi uchovávali mrtvolu fexta, jemuž za živa nemohli ublížit, a ani po smrti jeho tělo nezetlelo. Podle jiné verze stával v kostele, než byl pohřben v kryptě pod ním. Ve Vamberku se také nacházejí známé mumie, které jsou k vidění i dnes. Zachovali se zde mumifikované mrtvoly ze 17. a 18. století, které leží v kryptě pod kostelem sv. Prokopa. Odpočívá tu i onen fext v dubové rakvi. Dříve stával opřen o jeden z pilířů hrobky.
V těchto příbězích je vidět, jak se prolíná křesťanská víra s lidovou slovesnosti. Existuje jakési pravdivé jádro, které se v různých regionech mění, každý, kdo ten příběh vypravuje, si k němu něco přidá a upravenou historku pošle dál. Kde ale tedy fexti svou nadpřirozenou schopnost vzali?

... konec ukázky

 Copyright © 2016  Černý Drak    Všechna práva vyhrazena.